V neděli ráno se nás sešlo na nádraží 14, zakoupili jsme společné jízdenky Labe/Elbe pro cestu po Sasku a vyrazili vlakem do Bad Schandau, kde jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl na začátek naší trasy. Po celkem krátké chvíli jsme dorazili ke skalnímu útvaru Kleinsteinhöhle - je to skalní okno ve tvaru kapky. Poté, co jsme se pokochali, pokračovali jsme dál. Místy byla hezká cesta, místy složitější terén, okolní stromy dost polámané, poničené kůrovcem. Prošli jsme přes Buschmühle, Neumanmühle, pak jsme stoupali po schodech skalních i kovových až ke Kuhstall, což je další skalní okno, kde ve středověku schovávali dobytek, odtud jeho název, v překladu Kravín. Tam už to bylo frekventovanější, okénko s občerstvením, venkovní restaurace. Využili jsme těchto služeb a následně sestoupili dolů k silnici, kde se dalo nasednout na tramvaj do Bad Schandau, ale na tu nám neplatila jízdenka, tak jsme si radši počkali na autobus. Dojeli jsme do Bad Schandau na náměstí, kde jsme zašli ještě do cukráren, protože jsme věděli, že máme dost času do odjezdu vlakem. K tomu jsme pak popojeli dalším autobusem a unavení z celkem krátké trasy - 8 km, ale po skoro 1000 schodů nahoru a dolů, jeli domů.   Příspěvek a foto:  Boža

  O svátku sv. Ludmily se nás za chladného rána sešlo 12. V Litoměřicích než nám jel Bus do Žitenic, tak jsme všichni byli paní Ludmilou pohoštěni vynikajícím koláčem.  Po vystoupení v Žitenicích jsme odložili větrovky a vydali se zdolat kopeček s Kočkou. Je znát, že opravdových turistů ubývá a cesty nejsou vyšlapané jako tomu bylo před lety. Po svačině jsme pokračovali k rozhledně Mostka nad Litoměřicemi. Samozřejmě zavřeno, tak jsme pokračovali po schodech okolo K. H. Máchy a několika plastik přes Jiráskovy sady k nádraží.  Proto že, jsme ušetřili čas, který jsme měli na občerstvení, bylo rozhodnuto, že jedeme Švestkovou dráhou domu. Na horním nádraží se dalo koupit pití a ve vlaku káva zdarma to nemělo chybu a tak jsme v pohodě dojeli do Mostu.    Příspěvek a foto: jiva

Nebylo nás 5, ale 6. Trasa nahoru dolu, celkem 13 km. Nádherné slunečné počasí.  „Sokolí vrch“ -  po 162 schodech se nám z výšky 31 metrů otevřel pohled na celý Děčín, Krušné  a Lužické hory i Labské pískovce. Odměnou nám bylo občerstvení na Kocandě.  Příspěvek a foto:   HeLa

 První zářijovou sobotu se sešlo na nádraží 11 turistek. Žádné velké překvapení, vlak směrem na  Plzeň = výluka. V Žatci jsme přestoupily na náhradní autobusovou dopravu a bez problému dojely do cíle, do města Kryry. Strmou, ale krátkou křížovou cestou vystoupaly až k Schillerově rozhledně. Otevřel se krásný výhled na Doupovské vrchy, Krušné hory a České středohoří. Škoda, že rozhledna má otevřeno až od 12.h, Otevírací doba není optimální pro turisty ze vzdálených měst, ale nijak to nevadilo, protože výhled byl úžasný, jako zrekonstruovaná rozhledna. Jinak město Kryry nebylo ničím zajímavé, tak jsme se vydaly velice pohodovou cestou do města Vroutek. Tam jsme se zastavily u nejstarší kulturní památky v Ústeckém kraji, románského Kostela sv. Jakuba Většího. Plánovaná hospůdka ve Vroutku sice podle internetu měla mít otevřeno, ale realita byla jiná. Čekání do odjezdu nám však zpříjemnila paní zmrzlinářka s výbornou zmrzlinou i kávou. Byl to příjemně strávený den. Tak zas někdy.                             Příspěvek a foto:  Ilona

Byly jsme pouze čtyři, ale stálo to za to. Vlakem jsme dojely až do Horní Police, kde na nás čekala p. Hájková (správce kostela) a provedla nás celým Kostelem Navštívení Panny Marie. Po krátkém občerstvení z vlastních zdrojů jsme přes kopec došly do Žandova. Na náměstí byla otevřena malá cukrárnička (těsně před uzavírací dobou), stihly jsme vše i vlak do Benešova n/Ploučnicí. Zde jsme vystoupily a po cyklostezce jsme došly do Březin. Cestou jsme se potkaly s našima cyklistkama Helenou a Ilonou. Počasí i cesta bez kazu.                   Příspěvek a foto: HeLa

  Do malebného prostředí v okolí Zubrnic se nás historickým vláčkem ze Střekova vydalo 13. Většina znala tuto obec jako skanzen pořádající různé akce, jako Velikonoce nebo Advent apod. Touto romantickou cestou plnou nádherných výhledů do okolí, a starých stavení včetně několika mlýnů nikdo ještě nešel.            I když nás ze začátku cesty provázely slabé přeháňky, tak nám to náladu nepokazilo a nakonec se vyklubal nádherný sluneční den.  Zakončili jsme tradičně v místní hospodě u dobrého moku a zbyl nám i čas se pokochat nádherným železničním modelem na místním nádraží. Cesta domů byla v pohodě a v Mostě nás přivítal silný déšť, s bouřkou. Ale to už nikomu nevadilo!    Příspěvek a foto:  jiva

   Ráno se nás ve vlaku sešlo 8 a vyrazili jsme do Kamenického Šenova. Cestou byla výluka vlaku z Děčína do Benešova nad Ploučnicí, kde jsme museli přestoupit do autobusů, v České Kamenici jsme pak přestoupili do historického motoráčku Česká Kamenice - Kamenický Šenov. v Kamenickém Šenově nás uvítalo upravené nádraží s občerstvovací stanicí ve vagóně. Vyšli jsme po zelené, udělali si drobnou zacházku k pramenu Žába a už jsme procházeli Kamenickým Šenovem, na různých mistech vyzdobeným sklářskými výrobky, kolem Panské skály jsme pak plynule přešli do přírody,  která byla krásně zelená. Chtěla jsem se podívat za čedičový lom Klučky, ale nebyla k němu vyznačená odbočka, když jsem měla pocit, že už bychom tam měli být, zjistila jsem, že už jsme ji přešli a nikdo se nechtěl vracet, takže pro mě hlavní cíl této vycházky jsme nakonec neviděli... V Polevsku jsme prošli celou obec, protože byla potřeba občerstvení, takže jsme si zašli k restauraci, kde jsme zjistili, že je plno a čekací doba na jídlo je 45 minut. Dali jsme proto jen rychlý nápoj a vrátili se zpět do kopce ke kostelu, za kterým jsme pokračovali po žluté až do Kytlice, kam jsme dorazili 15 minut před příjezdem vlaku. Dali jsme slunečných 13 km pod téměř bezoblačnou oblohou.      Příspěvek a foto: Boža

  Devět statečných turistů se vydalo zdolat krásný, ale náročný kopec Chmelník 508 m.n.m.  Počasí nádherné a tak výhledy do údolí Labe a na okolní kopce s vysílačem na Buková hoře byly odměnou. Po vystoupání na vrchol jsme využili pohostinného prostředí a občerstvili se z vlastních zásob. Po krátkém, ale náročném sestupu začala být cesta příjemná. Nejprve jsme obdivovali nádherně vyřezanou lavičku (mistrovské dílo) a pak hrobku hostinského, který tam kdysi měl hospodu.  Cesta po městě v tom teple už tak příjemná nebyla. Proto jakmile jsme si prohlédli okolí Thunovské hrobní kaple sv. Jana Nepomuckého, tak jsme se vrátili kousek zpět na zastávku autobusu a dojeli na nádraží. Pivo, polévka a brambůrky to jistili, za dnešní  výkon jsme si to zasloužili! Příspěvek a foto: jiva

 Za krásného teplého dne se v Praze U Anděla sešlo 13 turistů, aby opět navštívili krásná místa.  Prošli jsme kolem trafostanice s opěrnou zdí a schodištěm, která byla postavena ve 20. letech 20. století v rámci elektrizačního programu. Dnes zde sídlí galerie. Vstoupili do areálu Mrázovka a pokračovali k vile Bertramka. Vila je známá tím, že zde v letech 1787-91 byl hostem rodiny operní pěvkyně Josefíny Duškové skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Bohužel po celém parku probíhají stavební úpravy a tak jsme nemohli jít po plánované cestě. Naše cesta pokračovala až na hřbitov Malvazinky, kde jsme si prohlédli mimo jiné hroby      K. Gotta, Evy Pilarové a Dana Nekonečného. Následovalo polední občerstvení v restauraci U Krbu. Posilněni jsme vystoupali na Pávi vrch s pěkným výhledem na Prahu. Nachází se tu i Krulišova vila. Vila je nazývána podle původního majitele, uhlobarona Kruliše. Při pražském povstání v květnu 1945 byla dlouho útočištěm jednotek SS, vzdaly se až 6. května. Od jejího znárodnění roku 1948 ji využívá ministerstvo vnitra. Za socialismu zde byla jedna z rušiček zahraničního rozhlasového vysílání. Přes park Santoška a Na Skalce jsme cestu ukončili opět U Anděla.    Příspěvek a foto: jiva